|
Přemýšlení nikam moc nevede. Člověk se v tom plácá jak magor a pak objeví tajemství a to zní: Jít a něco dělat. Čin je král, čin je vítěz, čin vládne. Přemýšlení, pokud nevede k reálným činům, je k ničemu. Přemýšlí všichni, to není žádná věda.
 Krůček po krůčku
Zpočátku rozvoje osobnosti (pojal jsem balení holek jako rozvoj osobnosti) mi vadily velké cíle. Připadaly mi tak vzdálené a neskutečné, že než abych cokoliv udělal, radši jsem neudělal nic. Připadalo mi to zbytečné, vždyť je to tak neskutečně daleký cíl. Takže jsem si nakonec dal jenom malinkatej cíleček. Vlastně ani né cíleček, jenom prostě jsem něco malinko udělal a to mi stačilo. A k tomu jsem si pořídil pomocníky. Chtěl jsem chodit cvičit, ale tehdy jsem sám nebyl schopen, prostě se mi hrozně nechtělo. Tak jsem začal chodit s kamarádem a šlo to samo. Už párkrát jsem takhle začal cvičit, ale vždy po mě někdo začal chtít abych cvičil hodně, že to jen tak flinkám. To mě vždycky odradilo. Proč bych se měl nějak dřít kurňa? To jsem toho radši nechal. Přemýšlel jsem o tom (ano, to přemýšlení není úplně na hovínko s marmeládou) a řekl si, že si budu cvičit po svém a málo, že mi to stačí. Tak jsem chodil cvičit s kamarádem a jen tak malinko si tam něco šudlal. Vždycky jsem šel, vždyť to bylo domluvené s kamarádem, nemohl jsem cuknout. Když se mi nechtělo, činky se moc neunavily, jen jsem je tak polechtal svou přítomností, aby se neřeklo. Časem jsem se zlepšoval a cvičil víc a víc. Atd. Nakonec jsem cvičení s kamarádem nechal a šel svou cestou konkrétního sportu, který mě baví. Tam jsem potkal další lidi, přidal se jiný kamarád atd. S tím cvičením je to krásnej příklad, podobně se to dá aplikovat na všechno.
Balení holek - člověk nemusí balit sám, stačí chodit ven s kamarádama. Nakládat si hned na hřbet přímé oslovování na ulici je zbytečný hardcore.
Originální způsob, jak na učení
Znám kluka, který se hrozně nerad učil a to chodil na vysokou školu. Hrozně ho štvalo učení, prostě se nemohl sám učit. Našel skvělou metodu - místo učení objížděl spolužáky a probíral látku s nimi. To mu dalo o předmětu skvělý přehled a hodně se toho dozvěděl. Nakonec se samozřejmě taky někdy učil sám, ale už to bylo úplně jiné kafe, než kdyby od začátku sám seděl u knihy, to by nezvládnul. Neříkám, že je to skvělá metoda, ale on si prostě našel svou cestu. Každý je jiný a má své metódy. Není potřeba dělat to podle ostatních, prostě to dělám tak, jak to jde jednoduše a snadno mě.
Jít nejtěžší cestou není nutné
Není potřeba vydávat se nejtěžší hardcore cestou a hned si nakládat na hřbet kdoví co. Stačí málo a používat k tomu ostatní lidi. K velkému cíli vedou malinké krůčky. To je takové klišé a nemám ho moc rád, ale ono to tak je.
V jednoduchosti je síla
Vždycky se mi zamlouvali jednoduchý lidi, který prostě jdou a konaj. Nedávno jsem poznal jednu holčinu, neni to nějaká intelektuálka, ale má zdravej pohled na tyhle věci. U těhle lidí tento přístup miluju. Prostě jdou a něco dělají, vůbec nepřemýšlí proč/jak/nač. Někdo o hodně chytřejší jí obehraje v šachu, ale v reálu je v háji a ona je královna života. Třeba v sexu (to trochu odbočuji) jsou tyhle holky taky skvělé. "Zjistila jsem, že klukům se líbí, když polykám. Tak polykám." "Chutná ti to?" "Ne, ale o tom to není." Hotovo, vyřízeno. Žádný balast v hlavě z toho co někde přečetla nebo jí někdo řekl nebo "ono mi to nechutná, ble." Stejný přístup i k životu. Chci se opít, tak jdu a opiju se. Chci mít lepší postavu, tak chodim do fitka. Chci mít lepší kondici, tak každé ráno běhám. Hotovo, šmitec, nic víc. Prostě nádhera.
Postav plot, nehledej složitosti
Jednou jsme na chatě dělali nový plot. Stáli jsme u něj tři kluci a asi půl hodiny řešili, jestli ho namontujem metodou A nebo metodou B. Pak mě osvítil duch emoční inteligence a povídám "místo toho mluvení jsme to už mohli mít hotový." Bratranec je praktik, takže mu to hned secvaklo a povídá "to je fakt, jdem to udělat, já to budu dělat jak chci já z jedný strany, vy tou druhou metodou z druhý." Za 30 minut bylo hotovo. Nějaký intelektuál může stát u plotu tři dny a nikdy ho nenamontuje, protože přemýšlí jak by to bylo nejrychlejší. Jednoduchý člověk jde a prostě ten podělanej plot namontuje. Hotovo, tečka. Tyhle typy jednoduchých lidí miluju, máme se od nich co učit (my pisálci a teoretici). Ještě se sluší podotknout, že často jde i o velmi inteligentní lidi, ale prostě cestou inteligence nešli. Klasika jsou někteří lidé na vesnici. Když s nima mluvíš, tak si všimneš, že jim to někdy fakt pálí. A řikáš si, proč on je zašitej tady? No proč by nebyl! Neni nutný vydat se cestou inteligence, ať už je člověk jakkoli inteligentní.
Hluk mysli nejde utišit
Utišit mysl může bejt někdy těžké, ale ta mrcha občas fakt jenom hučí. Buddhisti, kteří mysl utišují meditací, říkají že je to hluk mysli. Mysl nejde utišit, prostě pořád něco mele. Ať si, mezi tim půjdu něco udělat, než ta mrcha zas něco vymyslí :-)
|
Psychologie 
