|
Hledám holku? Nehledám holku? Neni to divný pořád hledat? Hodně podobných otázek si klade spousta kluků, co jsou sami. Zamýšlel jsem se nad tím jak to mám a došel k následujícímu:
 Když si chceš koupit něco v obchodě a máš naprosto jasnou představu, jak to má vypadat, často je prakticky nemožný to sehnat. Pak člověk chodí po obchodech a né a né potkat tu věc, kterou si v hlavě představil. Stejně je to s holkou, nemůžeš chodit po světě a hledat nějakou konkrétní představu. Oni jí prostě nemaj, nikde to nevedou, nikde neni k sehnání. Na druhou stranu, pokud vim, že něco chci, ale představu mám jen hrubou, třeba "musí se mi to líbit" nebo "musí to bejt praktický" (nadsázka :-) ), pak určitě mám velkou šanci, že mě něco super trkne do nosu a jaký to má skvělý další vlastnosti objevim až zpětně a budu se radovat. Obecně jakákoli moc konkrétní představa vytváří očekávání a ty jsou vždycky lepší než skutečnost, protože fantazii se meze nekladou. Když si vytvořim očekávání, v případě, že se splní, tak se prostě splnilo a žádná velká radost z toho nevyplývá. Když žádný očekávání nemám a jen tak bloumám po obchodech, budu mít radost, až na něco kloudnýho narazim.
Příklad se sháněním věci po obchodech je krásnej i na psychologii. Stejně jako když něco shánim, můžu to shánět urputně a neustále a mít z toho stres. Nebo si můžu dát na čas, chodit po obchodech, nespěchat a počkat si. Až narazim na něco, co se mi opravdu bude zamlouvat. Důležitý ale je, že musim do těch obchodů chodit, musim příležitosti vyhledávat. Nemůžu sedět doma a čekat, že přijde podomní prodavač. Proto choď mezi lidi, kamkoli ven, choď na diskotéky, i se třeba procházej v parku (pokud tě nic jinýho nenapadne). Někdo je hodně aktivní, někdo spíš pasivní, ale důležitý je, že do obchodu jít musíš, jinak nenakoupíš. Musíš tomu štěstíčku vyjít trochu naproti :-)
Další věc je, že při nakupování něčeho důležitýho nehrábnu po něčem bez podrobnějšího prohlídnutí. Něco mě zaujme, tak jdu k tomu blíž, prohlídnu si to ze všech stran, blíž prozkoumám :-) Stejně tak při oslovení holky nejde o nic jinýho, než o oťukání, jestli je pro mě vhodná, jestli k sobě pasujeme nebo je na jinejch vibracích. Takhle přemejšlet mi pomohlo překonat prvotní study z oslovení - když jdu za dívkou, nejdu za ní, protože si jí chci vzít za ženu, jdu jen oťukat jestli mluví, jak mluví, jestli se mnou mluví, a následně zjišťuju věci dál. To je všechno, o nic jinýho při oslovení nejde. Není potřeba do něj vkládat emoce, nebo od něj něco očekávat. Když mě holka pošle do háje, neni to moje chyba, prostě to neni holka pro mě.
Ten, kdo si vybírá, nejsou jen ženy, vybíráš si i ty! Přece neskočíš po čemkoli z výprodeje. Řeči o tom, že to žena si vybírá muže a jinak to není, jsou nesmysl. Vybírají si samozřejmě oba. Proto se neboj postavit se k seznámení tak, že ty jsi ten, kdo vybírá. Věř si, máš na to!
Další šikovná věc, kterou jsme použili s kamarádama při oslovování, je metoda "při neúspěchu se naštvat, nikoliv zesmutnět". Energii neúspěchu můžeš buď použít na to, že budeš celej den zdrcenej, nebo jí můžeš přetvořit v energii nasírací, tj. napumpuje tě to k dalšímu oslovení, další holce, dalšímu oťukávání. Čim víc neúspěchů, tim víc energie!
Všechno je jenom v hlavě, stačí přijít na klíče k tý svojí. Všichni můžeme otočit myšlení. Jak se to podaří, až se divíme jak je to jednoduchý a proč jsme to neudělali dřív.
Trochu offtopic o jedné ex
Dalším příkladem, jak konkrétní představy (očekávání) nefungujou, i když se může zdát, že ano, je jedna má bývalá přítelkyně. Měl jsem nahromaděnejch dost jakýchsi představ, ale jedna základní nezapadala, tu uvedu až naposled. Nějak se mi vždycky zdálo, že je dobře, když je dívka jiná než já, abysme měli pořád co na tom druhym poznávat a objevovat s nim "nový světy". Měl jsem pocit, že tak to je. Chtěl jsem, aby se uměla radovat, a ona to uměla. Vždycky se mi líbily malý holky - ona malá byla. Vždycky jsem věděl, že nebude dokonalá a ona dokonalá nebyla, ale ve věcech, který mi nevadily. Vždycky se mi něčím zamlouvaly holky, který měly na těle jizvy. Ona zjizvená byla. Měl jsem naprosto konkrétní představu, že moje dívka si bude dávat mou ruku mezi stehna, jen tak, pro dobrej pocit, protože jí tam mít chce (divná konkrétní představa, nevim kde vznikla, ale je to tak). Ona to dělala. Měli jsme taky shodnej pohled na nevěru a spousty jinejch věcí. Všechno se mohlo zdát ideální, ale jen z mý strany. Zapoměl jsem na jednu základní věc - co ona? Co chce ona? Skončilo to, protože z její strany se náš vztah jevil jako naprostý neporozumění. I když se může zdát, že všechno zapadá, nemusí to tak být, očekávání (mimo jiné problémy už uvedené) taky zaslepuje. Když si vysníš potápěčku a pak jí potkáš, může to zastínit ostatní věci. Stejně tak jakýkoli očekávání, který se splní nebo nesplní, nevěstí nic dobrýho. Nad očekáváními lámu hůl, nepomáhaj mi, naopak.
Pro právě rozejíté: I zde platí nasírací pravidlo - nebýt z toho smutnej, ale energii vzniklou neúspěchem použít k naštvání se a napumpování k dalším cílům. Neboli - pokud se něco nepovede, je to jenom proto, aby se mohlo povést něco dalšího! :-)
Lásky máme každej dost v sobě, nemusíme o ní žebrat
Souhlasím s myšlenkou sdělovanou Donem Miguelem Ruizem (napsal např. Čtyři dohody), že o lásku nemusíme žebrat, máme jí každej dostatek. Fatální chyba samotnýho člověka je, že se souží samotou, že má pocit, že musí mít lásku, že jí nutně potřebuje. To je ovšem omyl, o lásku nemusíme žebrat, protože jí máme dostatek. Naše srdce je kouzelná kuchyň, kde se dá navařit tolik lásky, kolik jen chceš a můžeš jí nekonečně mnoho rozdávat. Láska, co má každej v sobě, je nekonečná, nikdy nedojde, je jí dost pro všechny a pro nás nejvíc. Proč teda žebrat o lásku jinde? Sdílet život s někým, kdo ho chce sdílet s tebou, je krásnej dar! To ale neznamená, že je třeba žebrat o lásku. Nikdo není sám, protože každej má sebe. Když budeš milovat sebe, budeš milovat celej svět a všechno bude veselejší. To není narcismus, to je recept na štěstí.
|
Psychologie 
Don Miguel Ruiz 4ever!
.